Jemné detaily, povedené osvětlení a přesvědčivé jízdní vlastnosti. Tak hodnotí model elektrické lokomotivy řady 210 ČD dva německé modelářské časopisy ve svých listopadových vydáních. Oba vyzkoušely zvukové provedení PIKO 21085 v měřítku H0.
Česká „Žehlička“ patří mezi nezaměnitelné lokomotivy našich kolejí. Její charakteristickou siluetu s centrální kabinou a dvojicí představků nyní podrobně prozkoumaly redakce časopisů MIBA a Modelleisenbahner. Zatímco Modelleisenbahner přináší stručnou provozní zkoušku, MIBA se pustila také do rozebrání modelu, kontroly rozměrů a měření jízdních vlastností. Jejich poznatky proto stojí za podrobnější pohled.
Skutečná řada 210: posunovací lokomotiva pro střídavou soustavu
Předlohou modelu je čtyřnápravová elektrická lokomotiva Škoda, původně označená S 458.0. Pro ČSD vzniklo v 70. a na počátku 80. let celkem 74 strojů. Od roku 1988 nesou označení řady 210 a po rozdělení Československa připadly české a slovenské železnici. Lokomotivy jsou určeny pro napájecí soustavu 25 kV / 50 Hz a jejich hlavním úkolem byl posun ve stanicích a železničních uzlech.
Dva dvounápravové podvozky nesou skříň s prostornou středovou kabinou. Každou nápravu pohání vlastní stejnosměrný trakční motor; celkový výkon činí 880 kW a nejvyšší rychlost 80 km/h. MIBA připomíná také pryžové prvky primárního vypružení. Transformátor je uložen pod kabinou mezi podvozky, zatímco elektrická výzbroj zabírá prostor obou představků. Jejich četné větrací otvory jsou výrazným poznávacím znakem skutečného stroje i modelu.
Žehličky však nezůstaly pouze u posunu. Uplatnily se také na kratších traťových výkonech, včetně osobní dopravy. Výbava pro elektrické vytápění souprav, původně využívaná i k předtápění vozů ve stanicích, umožnila jejich nasazení s osobními vozy. MIBA tento způsob provozu připomíná fotografií stroje 210 059 s osobním vlakem na trati Rybník–Lipno nad Vltavou z května 2017. Model tak má věrohodné uplatnění nejen ve stanici, ale i v čele krátké soupravy.
Skříň, zábradlí a podvozky pod lupou
Obě redakce se shodují, že PIKO dobře vystihlo tvar lokomotivy. Testovaný model 21085 v měřítku 1:87 představuje provedení ČD v epoše VI a je vybaven digitálním zvukem. Modelleisenbahner chválí čisté lakování, přesný potisk i jemné zpracování kabiny a podvozků. MIBA jde více do detailu: na představcích oceňuje jemně provedené větrací mřížky, závěsy krytů i zvedací oka.
Zábradlí na rámu je kovové, madla u dveří kabiny jsou z pružného plastu. Samostatně osazené jsou také stěrače. Velká okna dovolují nahlédnout do stanoviště, kde jsou vidět sedačky a ovládací pulty na obou stranách. Nejde tedy jen o správnou siluetu; zajímavé detaily se objevují i při pohledu zblízka.
Na podvozcích zaujmou odděleně osazené díly, volně vedené trubky a pískovací potrubí. MIBA při kontrole potisku uvádí, že zůstává čitelný i pod lupou. Pro modeláře, kteří chtějí některé čelo vystavit bez běžného spřáhla, recenze zmiňuje možnost nahradit čelní zástěrku s otvorem pro šachtu NEM uzavřenou variantou a doplnit hadice, topnou spojku a hák. Takové čelo pak působí ještě věrněji.
Střešní výzbroj a sběrač
Další výraznou částí modelu je střecha. MIBA vyzdvihuje jemný sběrač, barevně rozlišené provedení hlavního vypínače a tenké, samostatně vedené vysokonapěťové propojení. Na skutečné lokomotivě je zde soustředěn sběrač, hlavní vypínač, odpojovač, izolační prvky a další elektrická výzbroj. Právě tato členitost dává modelu při pohledu shora nezaměnitelný charakter.
Modelleisenbahner přikládá střeše vlastní detailní fotografii. Na kolejišti, kde se na lokomotivy často díváme z mírného nadhledu, má pečlivé zpracování této oblasti velký význam: sběrač a drobné součásti nejsou pouhou kulisou, ale dobře viditelnou součástí celkového dojmu.
Co se skrývá uvnitř: kovový rám a dva setrvačníky
MIBA při testu model rozebrala. Jednodílnou skříň uvolňuje osm šroubů přístupných zespodu. Základem konstrukce je kovový rám s plastovým vnějším obložením. Motor je uložen pod krytem ze zinkového tlakového odlitku, na kterém je připevněna hlavní deska elektroniky. Kovové díly se podílejí také na hmotnosti a trakčních vlastnostech modelu.
Motor má dva setrvačníky. Sílu přenáší prostřednictvím kardanových hřídelí do převodů obou podvozků. Po sejmutí podvozkového krytu, který podle recenze drží dva šrouby, jsou přístupné převody. Dvě kola mají bandáže; MIBA popisuje jejich umístění na předním levém kole každého podvozku.
Na hlavní desce je zvukový dekodér PIKO a reproduktor, upevněný šrouby. Zajímavé je řešení propojení osvětlení skříně: místo svazků vodičů spojujících skříň s rámem využívá model pružné kontaktní kolíky. To usnadňuje sejmutí skříně. Redakce výslovně uvádí, že model během testování opakovaně rozebrala bez poškození jemných dílů.
Osvětlení: mnohem víc než čelní a koncová světla
Světelné funkce zaujaly obě redakce. Vedle čelních a koncových světel nabízí testované zvukové provedení osvětlení kabiny, ovládacích pultů, prostoru podvozků a lokomotivních čísel. Právě kombinace těchto drobných světelných bodů výrazně oživuje model při večerním provozu.
Technické řešení je rozděleno mezi několik desek. Malé desky pro osvětlení pojezdu jsou umístěny v rámu nad podvozky a připojeny konektory. Další LED a desky nesené skříní obsluhují čelní osvětlení, kabinu, pulty a osvětlené číslo na čele představku. Pružné kontakty zajišťují jejich napájení po nasazení skříně.
Zvuk s vlastní ozvučnicí a českými dialogy
Modelleisenbahner hodnotí zvuk jako plný a příjemný. Přispívá k tomu reproduktor s uzavřenou zvukovou komorou, která je u malého modelu důležitá pro výsledný projev. MIBA navíc upozorňuje na české dialogy, jež doplňují zvuky lokomotivy a podporují atmosféru provozu na českém kolejišti.
Uvedené funkce se vztahují ke zkoušené digitální zvukové verzi PIKO 21085. Recenze tak nehodnotí jen mechanické provedení, ale i to, jak světla a zvuk společně působí při běžné jízdě a posunu.
Jízdní zkoušky MIBA v číslech
V jízdním chování neměla MIBA k testovanému kusu výhrady. Oceňuje jemnou regulaci rychlosti a dobré trakční vlastnosti. Modelleisenbahner rovněž uvádí přesvědčivé jízdní vlastnosti. Podrobnější měření MIBA ukazuje, jak se model choval při pomalém posunu i na nejvyšším rychlostním stupni.
| Měřený údaj | Výsledek MIBA |
|---|---|
| Hmotnost modelu | 301 g |
| Počet bandáží | 2 |
| Nejnižší rychlost – stupeň 1 | 2,3 km/h |
| Rychlost odpovídající maximu předlohy – stupeň 114 | 80 km/h |
| Nejvyšší rychlost bez zátěže – stupeň 126 | 92,8 km/h |
| Tažná síla na rovině | 168 g |
| Tažná síla ve stoupání 30 ‰ | 142 g |
Rychlosti jsou přepočteny na skutečnou velikost lokomotivy, nejde o fyzickou rychlost modelu na kolejišti. Údaje tažné síly jsou převzaty v jednotkách g tak, jak je uvádí tabulka MIBA; nevyjadřují hmotnost celé tažené soupravy.
Pro posun je zajímavá především nízká dosažená rychlost a jemná regulace. Maximální naměřená rychlost modelu je vyšší než 80 km/h skutečné lokomotivy, rychlosti předlohy však testovaný kus dosáhl již na stupni 114. Hmotnost přes 300 gramů spolu s dvojicí bandáží zároveň poskytuje základ pro dobrou adhezi.
Jak přesně odpovídá měřítku?
MIBA porovnala řadu rozměrů s předlohou. Délka přes nárazníky vyšla na 165,3 mm, zatímco přesný přepočet skutečných 14 400 mm do H0 činí 165,52 mm. Také vzdálenost otočných čepů podvozků nebo průměr kol se přepočtu velmi blíží. Vybrané hodnoty ukazuje následující tabulka.
| Rozměr | Přepočet 1:87 | Model PIKO |
|---|---|---|
| Délka přes nárazníky | 165,52 mm | 165,3 mm |
| Délka rámu | 151,26 mm | 151,1 mm |
| Výška se staženým sběračem | 53,45 mm | 53,8 mm |
| Šířka přes ochozy | 34,48 mm | 34,6 mm |
| Celkový rozvor | 104,60 mm | 104,5 mm |
| Rozvor podvozku | 32,18 mm | 32,0 mm |
| Vzdálenost otočných čepů | 72,41 mm | 72,4 mm |
| Průměr kol | 12,07 mm | 12,0 mm |
Společný závěr obou recenzí
Oba časopisy oceňují stejné hlavní přednosti: věrný vzhled, jemné detaily, čisté barevné provedení a potisk, bohaté světelné funkce, povedený zvuk a dobré jízdní vlastnosti. Modelleisenbahner ve svém přehledu neuvádí žádný zápor. MIBA přidává podrobné měření i pohled do konstrukce a chválí také zvládnuté rozebírání modelu.
Žehlička PIKO podle těchto testů nabízí více než atraktivní vitrínový vzhled. Nízká rychlost při posunu, dva setrvačníky, kovová konstrukce a množství světelných detailů z ní dělají zajímavý model pro pravidelný provoz. A díky historii skutečné řady 210 může na kolejišti přesvědčivě vystupovat jak při práci ve stanici, tak s krátkým nákladním či osobním vlakem.
Zpracováno podle recenzí v časopisech Modelleisenbahner 11/2026, str. 78, a MIBA 11/2026, str. 30–32 (autor recenze MIBA Sebastian Koch). Hodnocení a naměřené údaje se vztahují k testovanému modelu PIKO 21085. Fotografie pocházejí z uvedených recenzí.
